“Pětiprsťáky”


Náhodou se nám s kamarádkou Vandou dostaly do rukou (no spíš na nohy) fivefingers botky při kurzu S&M systému v Brně. U Vandy to byla jednoznačně láska na první pocit, já si jako vždy dala trochu odstup.

Po vyzkoušení jsem ovšem neodolala, koupila jsem model Alitza (do studia na lekce, aby nemrzly nožky, a na normál chození) a ani se mi nechtělo je sundat. Jsou opravdu pohodlné, designově pěkné a funkci chození téměř naboso plní výborně.

Osobně dávám při cvičení jógy i Vnímej stále přednost úplně bosé noze (přeci jen cvičení prstíků v botkách nejde), ale takový funkční trénink, cviky na BOSU a chůze v nich jsou skvělé.

Zuzka Bičíková to vidí podobně: “…botky si umím představit pro vycházkovou chůzi nebo funkční trénink v posilovně, na běh bych je úplným začátečníkům asi nedala, ale pro pokročilejší sportovce ok…”.

A souhlasí s ní i fyzioterapeutka Martina Vystrčilová:
“…fivefingers jsou boží, pokud sednou na nohu. Bohužel s mou úzkou dlouhou nohou mě ty boty příliš roztahovaly prsty od sebe a jakoby násilím roztahovaly i příčnou klenbu. Ale byl-li by to více dámský střih, v prstové části a v bázi prstů cca o 2 cm užší, byly by skvělé.

Podporují správné tvarování kleneb a vůbec všechno. Protože noha najednou musí pracovat sama za sebe a nemůže se spoléhat na technické vychytávky. A pokud není úplně zničená a spící, tak se v těchto botech probudí. Nesmysl je, když si lidé přečtou, jak jsou botky super, bez rozmyslu je koupí a z dokonalých adidasek vlezou rovnou do minimalistických bot a pak se diví, že mají problémy. Což je logické v případě, že neumějí našlapovat, odvíjet chodidla, neumějí odpružovat všemi klouby. Takže je třeba věnovat i pozornost přechodu do pětiprsťáků…”

Jak by tedy měla chůze a došlap chodidla vypadat?

“…došlap na patu, pokládání chodidla a odvíjení především po zevní hraně – tedy malíkové hraně až na hranici prstů na hlavičky metatarzů. Tam dojde k převalení chodidla z malíkové strany na stranu vnitřní, hlavní váha na palcové hlavičce metatarzu a odtud záběrem flexorů prstů a především palce dojde k propulznímu pohybu vpřed.

Průmět těžiště těla na footskenu je také podobný – spíše po zevní hraně, pak náhlé překlopení na vnitřní stranu k palci. Palec by tedy měl mířit přímo vpřed tam, kam jdeme. Pokud je vytočená ploska směrem ven na Chaplina, pak se bude vyvíjet vbočený palec. Pokud člověk šmatlá špičkama dovnitř, nevyužívá svou fyzickou strukturu a palec jako nejsilnější a odráží se více z prstů (zde pak můžeme hledat příčinu proč má např. artrózu v kloubu palce a nebo ochablé hýžďové svaly). Důležité je plynulé odvíjení chodidla a jakoby „uchopování“ podložky ploskou. Chodidlo jakoby nahmatává terén, ke kterému se co nejefektivněji přilne tak, aby se mohlo co nejlépe odvinout – odpružit. A podle rychlosti pohybu pak kladení nohy a odvíjení vypadá. Vzhledem k oné „složitosti“ pohybu a spolupráci všech kloubů může být ploska velmi dobrým pružným nárazníkem výrazně se podílející na výkonnosti, ačkoliv klouby jsou drobné a svaly malé. Ale jejich synchronizované zapojení má opravdu velký vliv na celé tělo.

U běhu se pak využívá buď klasického cyklu – pata, vnější hrana, vnitřní, odraz palcem – u pomalého běhu regeneračního, pokud chceme uvolnit chodidlo – dobré na courání naboso v trávě nebo na posílení svalů chodidla při intenzivní chůzi nebo klusu v písku s důrazem na práci kotníku a prstů. Při rychlejším běhu zdatných osob se ukazuje efektivnější došlap na špičku, potom pružné zhoupnutí na patu a poté rychlé odvinutí klasickým způsobem. Při dalším zvyšování rychlosti se po došlapu na špičku chodidlo zhoupává směrem k patě jen minimálně, naopak se využívá ona pružná elastická síla a předpětí svalů plosky pro velmi rychlý dynamický pohyb.

U těžších osob nebo únavě svalů plosky a lýtek není možné ani při rychlejším běhu zabezpečit běh přes špičky, tedy i u většiny laických vytrvalců se pak ukazuje efektivnější styl zvaný „šourání se“ a tedy spíše kladení nohy před nohu s došlapem na patu nebo častěji na celé chodidlo s přiměřeně méně kvalitním odvíjením. Jestliže totiž chybí i síla odrazová – síla prstů a palce, což u většiny šouravých je, nemá smysl se zkoušet změnit styl došlapu, ale naopak je nutné změnit styl odrazu, aby bylo z čeho došlapovat. Došlap a odvíjení chodidla se změní ve skutečnosti až tehdy, až si člověk srovná dysbalance v oblasti odrazu. Tam totiž začíná dynamika celého pohybu…”

Koho by pětiprsťáčky zajímaly kvůli běhání, doporučuji mrknout na článek MUDr. Jiřího Marka, který sám botky používá:

Případně na článek Miloše Škorpila:

Můžete se také inspirovat knihou Christophera McDougalla BORN TO RUN [2011].

Jednotlivé typy botek najdete zde:

A vyzkoušet si je můžete přijít do studia Kalokagathia, Balbínova 15 v Olomouci.

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *